Debata o prawie antydronowym zwykle kończy się na strzale. Tymczasem po strzale zaczyna się druga część procedury, równie obowiązkowa jak pierwsza. Ktoś musi sporządzić dokumentację, zawiadomić właściwe organy, zabezpieczyć miejsce, w którym spadł dron, i odpowiedzieć na pytanie, kto zapłaci za szkody. Polska, Czechy i Łotwa rozwiązują to na trzy różne sposoby. Ten tekst opisuje każdy z nich i nie ocenia, który jest lepszy.

Polska: dwa tory zależnie od środka

W Polsce to, co następuje po neutralizacji, zależy od użytego środka. Pracownik specjalistycznej uzbrojonej formacji ochronnej może niszczyć albo unieruchamiać drony na podstawie art. 156ze Prawa lotniczego. Robi to środkiem przymusu bezpośredniego w rozumieniu ustawy o środkach przymusu bezpośredniego i broni palnej. Nowelizacja z 2025 roku dopisała do katalogu tych środków urządzenia do zniszczenia albo unieruchomienia bezzałogowego statku powietrznego albo przejęcia kontroli nad jego lotem. Obowiązują więc ogólne zasady dokumentowania z tej ustawy, według których każde użycie trzeba opisać w notatce. Zniszczony dron to zniszczone mienie, więc notatka trafia do przełożonego. Użycie broni palnej trzeba niezwłocznie zgłosić przełożonemu, a pracownik ochrony zgłasza je także miejscowej jednostce Policji. Notatkę włącza się potem do ewidencji prowadzonej przez przedsiębiorcę ochrony.

Zagłuszanie idzie innym torem. Artykuł 6zj ustawy o zarządzaniu kryzysowym wymaga, by operator infrastruktury krytycznej z góry zgłosił urządzenia wraz z ich parametrami. Zgłoszenie trafia do ministra spraw wewnętrznych jako operatora Systemu Bezpiecznej Łączności Państwowej, do Prezesa Urzędu Komunikacji Elektronicznej i do jednostki MON odpowiedzialnej za gospodarkę częstotliwościami. O każdym użyciu operator niezwłocznie informuje tych samych trzech adresatów. Minister spraw wewnętrznych albo minister obrony może nakazać przerwanie użycia albo zmianę jego sposobu. Resort obrony informuje wtedy dyrektora Rządowego Centrum Bezpieczeństwa i właściwego komendanta wojewódzkiego Policji. Ta ścieżka dotyczy tylko infrastruktury krytycznej. Obiekty obowiązkowej ochrony ważne dla obronności, bez statusu infrastruktury krytycznej, takiej procedury nie mają. Ich ochrona może formalnie neutralizować drony, ale nie ma podstawy do zagłuszania, na co zwraca uwagę Grzegorz Matyasik.

Odpowiedzialność za szkody rozstrzyga art. 156ze wprost. Za szkody powstałe w wyniku zniszczenia, unieruchomienia albo przejęcia kontroli nad lotem odpowiada pilot albo operator drona. Przepis nie przewiduje wyjątku dla neutralizacji, która okazała się pomyłką.

Jest jeszcze trzeci obowiązek, na razie bez praktycznego zastosowania. Podmiot krytyczny musi zgłosić incydent istotny w ciągu 24 godzin. Zgłoszenie idzie do organu właściwego dla sektora, dyrektora Rządowego Centrum Bezpieczeństwa, Szefa Agencji Bezpieczeństwa Wewnętrznego i właściwego zespołu CSIRT. Pierwszy wykaz podmiotów krytycznych ma powstać w ciągu dziewięciu miesięcy od wejścia ustawy w życie. Progi uznania incydentu za istotny określi rozporządzenie, którego projekt ogłoszono w maju 2026 roku. Czy wtargnięcie drona, które mogło zakłócić usługę kluczową, spełni te progi, rozstrzygnie dopiero to rozporządzenie.

Czechy: dwa urzędy i kodeks cywilny

Czeski projekt nie rozróżnia środków, więc przewiduje jeden tor. Podmiot infrastruktury krytycznej zgłasza Policji Republiki Czeskiej bez zbędnej zwłoki samo użycie środka, a Urzędowi Lotnictwa Cywilnego naruszenie zakazu lotu w strefie. Dwa zdarzenia, dwaj adresaci. Procedury i analizę ryzyka podmiot składa wcześniej w portalu infrastruktury krytycznej, więc po zdarzeniu organy wiedzą, według jakich zasad działał.

Projekt nie tworzy osobnego reżimu odpowiedzialności, a uzasadnienie odsyła do kodeksu cywilnego. Gdy interwencja była zgodna z prawem, szkoda na dronie jest skutkiem ryzyka, które podjął ten, kto wysłał drona nad chroniony obiekt. Za szkody wyrządzone osobom trzecim odpowiada przede wszystkim pilot, a dalej operator drona. Gdy interwencja była sprzeczna z prawem, odpowiada także podmiot, który jej dokonał.

Łotwa: trzech adresatów i ubezpieczenie

Od stycznia 2026 roku łotewska ustawa o działalności ochroniarskiej pozwala strażnikom obiektów infrastruktury krytycznej przerwać lot drona bez ostrzeżenia. Nakłada też obowiązki na chwilę po interwencji. Strażnik musi zrobić wszystko, co możliwe, by ograniczyć szkody i zapewnić bezpieczeństwo innych osób. Niezwłocznie zgłasza zdarzenie osobie odpowiedzialnej za bezpieczeństwo obiektu, Policji Państwowej i bezpośredniemu przełożonemu. Zabezpiecza miejsce i udziela pierwszej pomocy poszkodowanym.

Szkody wyrządzone osobom trzecim naprawia agencja ochrony, a ta sama ustawa nakłada na agencje obowiązkowe ubezpieczenie odpowiedzialności cywilnej. Łotewski model przenosi więc ten ciężar na firmę ochroniarską i jej ubezpieczyciela.

Porównanie

Minuta po strzale

Z tych trzech modeli wynika jedno. Procedura przeciw dronom nie kończy się w chwili trafienia. Kto dzwoni i do kogo, kto zbiera szczątki, kto pisze notatkę i który ubezpieczyciel płaci? Operator powinien znać te odpowiedzi przed pierwszym wtargnięciem, a nie po nim. Firma, która chroni obiekty w kilku z tych państw, potrzebuje trzech różnych procedur na tę samą minutę.

Deklaracja konfliktu interesów. Autor jest założycielem zespołu startupowego Silesian Advanced Systems, który rozwija autonomiczny system antydronowy, co daje mu interes komercyjny w tym temacie. Tekst opisuje przepisy według ich brzmienia w źródłach wymienionych niżej i nie stanowi porady prawnej.

Źródła

1. Grozījumi Apsardzes darbības likumā. 2025. Latvijas Vēstnesis, przyjęte 18 grudnia 2025 r., w mocy od 20 stycznia 2026 r. likumi.lv, id 365606. ↗
2. Kancelaria Prezesa Rady Ministrów. 2026. Projekt rozporządzenia Rady Ministrów w sprawie progów uznania incydentu za istotny. gov.pl, maj. ↗
3. Matyasik, Grzegorz. 2026. „Czy obiekty infrastruktury krytycznej są chronione przed dronami?” Instytut Wschodniej Flanki, 27 lipca. ↗
4. Ministerstvo vnitra ČR. 2026. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony s cílem posílit odolnost subjektů kritické infrastruktury proti bezpilotním systémům, wraz z uzasadnieniem. eKLEP KORNDW7JRL1U, 21 lipca. ↗
5. Rzeczpospolita Polska. 1997. Ustawa z dnia 22 sierpnia 1997 r. o ochronie osób i mienia, art. 36. ↗
6. Rzeczpospolita Polska. 2002. Ustawa z dnia 3 lipca 2002 r. Prawo lotnicze, tekst jednolity Dz.U. 2025 poz. 1431, art. 156ze. ↗
7. Rzeczpospolita Polska. 2013. Ustawa z dnia 24 maja 2013 r. o środkach przymusu bezpośredniego i broni palnej, tekst jednolity Dz.U. 2026 poz. 244, art. 12 ust. 1 pkt 21, art. 33a i art. 50–54. ↗
8. Rzeczpospolita Polska. 2025. Ustawa z dnia 24 stycznia 2025 r. o zmianie ustawy Prawo lotnicze oraz niektórych innych ustaw. Dz.U. 2025 poz. 179. ↗
9. Rzeczpospolita Polska. 2026. Ustawa z dnia 29 maja 2026 r. o zmianie ustawy o zarządzaniu kryzysowym oraz niektórych innych ustaw. Dz.U. 2026 poz. 815, art. 6zj i 6zv. ↗
10. Security Guard Activities Law (Apsardzes darbības likums). Oficjalny przekład angielski, Valsts valodas centrs. likumi.lv, id 264785, § 24 i 25. ↗

Pobierz PDF

Więcej o systemie Sentry-N2: White papers

← Wszystkie analizy

Wersja do druku, aktualna wersja online: https://silesianadvanced.systems/analyses/after-the-shot/?lang=pl

The debate on counter-drone law usually ends at the shot. Yet the shot opens a second part of the procedure, as mandatory as the first. Someone has to document the event, notify the right authorities and secure the place where the drone came down. Someone also has to answer the question of who pays for the damage. Poland, Czechia and Latvia solve this in three different ways. This piece describes each of them and does not judge which is better.

Poland: two tracks depending on the means

In Poland, what follows a neutralisation depends on the means used. An employee of a specialised armed security formation may destroy or disable drones under Article 156ze of the Aviation Law. The employee does so with a means of direct coercion within the meaning of the Act on Means of Direct Coercion and Firearms. An amendment of 2025 added devices for destroying or disabling an unmanned aircraft, or taking control of its flight, to the catalogue of such means. The general documentation rules of that act therefore apply, under which every use has to be described in a written note. A destroyed drone is destroyed property, so the note goes to the employee's superior. The use of a firearm has to be reported to the superior without delay. A security employee also reports it to the local police unit. The note is then entered in the register kept by the security company.

Jamming follows another track. Article 6zj of the Crisis Management Act requires the operator of critical infrastructure to declare the devices and their parameters in advance. The declaration goes to the interior minister, who operates the State Secure Communications System. It also goes to the President of the Office of Electronic Communications and to the defence ministry unit responsible for frequency management. The operator informs the same three addressees of every use without delay. The interior minister or the defence minister may order the use stopped or changed. The defence ministry then informs the director of the Government Centre for Security and the competent regional police commander. This route applies only to critical infrastructure. Sites under mandatory protection that matter for defence but lack critical infrastructure status have no such procedure. Their guards may formally neutralise drones but have no basis for jamming, as Grzegorz Matyasik points out.

Article 156ze settles liability for damage directly. Damage resulting from the destruction or disabling of a drone, or from taking control of its flight, is borne by the drone's pilot or operator. The provision makes no exception for a neutralisation that turns out to have been a mistake.

There is a third obligation, so far without practical effect. A critical entity has to report a significant incident within 24 hours. The report goes to the authority for its sector and to the director of the Government Centre for Security. It also goes to the Head of the Internal Security Agency and the competent CSIRT. The first list of critical entities is due within nine months of the act entering into force. The thresholds for a significant incident will be set by a regulation whose draft was published in May 2026. Only that regulation will decide whether a drone intrusion that could have disrupted an essential service meets them.

Czechia: two authorities and the Civil Code

The Czech bill does not distinguish between means, so it provides a single track. The critical infrastructure entity reports the use of the means to the Police of the Czech Republic without undue delay. It reports the breach of the flight ban in the zone to the Civil Aviation Authority. Two events, two addressees. The entity files its procedures and risk assessment in the critical infrastructure portal beforehand. After an incident the authorities therefore know the rules it acted under.

The bill creates no separate liability regime, and the explanatory memorandum refers to the Civil Code. Where the intervention was lawful, damage to the drone results from a risk taken by whoever sent the drone over the protected site. Damage to third parties is borne first by the pilot and then by the drone's operator. Where the intervention was unlawful, the entity that carried it out is liable as well.

Latvia: three addressees and insurance

Since January 2026 the Latvian Security Guard Activities Law has allowed guards at critical infrastructure sites to stop a drone's flight without warning. It also adds duties for the moment after the intervention. The guard must do everything possible to limit the damage and keep other people safe. The guard reports the event without delay to the person responsible for the site's security, to the State Police and to the direct superior. The guard also secures the scene and gives first aid to anyone injured.

Damage to third parties is compensated by the security company, and the same law requires such companies to hold compulsory liability insurance. The Latvian model thus places the burden of damage to third parties on the security company and its insurer.

Comparison

The minute after the shot

All three models lead to one point. A counter-drone procedure does not end at the moment of the hit. Who calls whom, who collects the debris, who writes the note and which insurer pays? The operator should know these answers before the first intrusion, not after it. A company protecting sites in more than one of these countries needs three different procedures for the same minute.

Declaration of interest. The author is the founder of Silesian Advanced Systems, a team developing an autonomous counter-drone system ahead of incorporating a company. This gives him a commercial interest in the subject. The text describes the provisions as worded in the sources listed below and does not constitute legal advice.

Sources

1. Chancellery of the Prime Minister of Poland. 2026. Draft regulation of the Council of Ministers on the thresholds for recognising an incident as significant. gov.pl, May. ↗
2. Grozījumi Apsardzes darbības likumā. 2025. Latvijas Vēstnesis, adopted 18 December 2025, in force from 20 January 2026. likumi.lv, id 365606. ↗
3. Matyasik, Grzegorz. 2026. “Czy obiekty infrastruktury krytycznej są chronione przed dronami?” Instytut Wschodniej Flanki, 27 July. ↗
4. Ministry of the Interior of the Czech Republic. 2026. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony s cílem posílit odolnost subjektů kritické infrastruktury proti bezpilotním systémům, with explanatory memorandum. eKLEP KORNDW7JRL1U, 21 July. ↗
5. Republic of Poland. 1997. Act of 22 August 1997 on the Protection of Persons and Property, Article 36. ↗
6. Republic of Poland. 2002. Act of 3 July 2002, Aviation Law, consolidated text Journal of Laws 2025, item 1431, Article 156ze. ↗
7. Republic of Poland. 2013. Act of 24 May 2013 on Means of Direct Coercion and Firearms, consolidated text Journal of Laws 2026, item 244, Article 12(1)(21), Article 33a and Articles 50–54. ↗
8. Republic of Poland. 2025. Act of 24 January 2025 amending the Aviation Law and certain other acts. Journal of Laws 2025, item 179. ↗
9. Republic of Poland. 2026. Act of 29 May 2026 amending the Crisis Management Act and certain other acts. Journal of Laws 2026, item 815, Articles 6zj and 6zv. ↗
10. Security Guard Activities Law (Apsardzes darbības likums). Official English translation, Valsts valodas centrs. likumi.lv, id 264785, sections 24 and 25. ↗

Download PDF

More about the Sentry-N2 system: White papers

← All analyses

Print version, current online version: https://silesianadvanced.systems/analyses/after-the-shot/

Debata o protidronovém právu obvykle končí u zásahu. Zásahem přitom začíná druhá část postupu, stejně povinná jako ta první. Někdo musí sepsat dokumentaci, vyrozumět příslušné orgány, zajistit místo, kam dron dopadl, a odpovědět na otázku, kdo zaplatí škodu. Polsko, Česko a Lotyšsko to řeší třemi různými způsoby. Tento text každý z nich popisuje a nehodnotí, který je lepší.

Polsko: dvě cesty podle prostředku

V Polsku závisí to, co následuje po zneškodnění, na použitém prostředku. Zaměstnanec specializovaného ozbrojeného ochranného útvaru může zničit nebo znehybnit dron podle článku 156ze polského leteckého zákona. Činí tak donucovacím prostředkem ve smyslu zákona o donucovacích prostředcích a střelných zbraních. Novela z roku 2025 doplnila do katalogu těchto prostředků zařízení určená ke zničení nebo znehybnění bezpilotního letadla nebo k převzetí kontroly nad jeho letem. Platí tedy obecná pravidla dokumentace z tohoto zákona, podle nichž je každé použití třeba popsat v záznamu. Zničený dron je zničený majetek, a proto záznam jde nadřízenému. Použití střelné zbraně je třeba bez odkladu ohlásit nadřízenému a pracovník ochrany je hlásí také místnímu útvaru policie. Záznam pak putuje do evidence, kterou vede bezpečnostní firma.

Rušení jde jinou cestou. Článek 6zj polského zákona o krizovém řízení vyžaduje, aby provozovatel kritické infrastruktury předem ohlásil zařízení i s jeho parametry. Ohlášení míří ministrovi vnitra jako provozovateli Systému bezpečných státních komunikací, předsedovi Úřadu elektronických komunikací a útvaru ministerstva obrany odpovědnému za správu kmitočtů. O každém použití provozovatel bez odkladu informuje tytéž tři adresáty. Ministr vnitra nebo ministr obrany může nařídit použití zastavit nebo změnit. Ministerstvo obrany pak informuje ředitele Vládního centra bezpečnosti a příslušného krajského policejního velitele. Tato cesta se týká jen kritické infrastruktury. Objekty povinné ochrany důležité pro obranu, které status kritické infrastruktury nemají, takový postup nemají. Jejich ostraha smí dron formálně zneškodnit, ale nemá podklad pro rušení, na což upozorňuje Grzegorz Matyasik.

Odpovědnost za škodu řeší článek 156ze přímo. Za škodu vzniklou zničením, znehybněním nebo převzetím kontroly nad letem odpovídá pilot nebo provozovatel dronu. Ustanovení nepočítá s výjimkou pro zneškodnění, které se ukázalo jako omyl.

Existuje ještě třetí povinnost, zatím bez praktického uplatnění. Kritický subjekt musí ohlásit významný incident do 24 hodin. Hlášení jde orgánu příslušnému pro daný sektor, řediteli Vládního centra bezpečnosti, šéfovi Agentury vnitřní bezpečnosti a příslušnému týmu CSIRT. První seznam kritických subjektů má vzniknout do devíti měsíců od nabytí účinnosti zákona. Prahy pro uznání incidentu za významný stanoví nařízení, jehož návrh byl zveřejněn v květnu 2026. Zda vniknutí dronu, které mohlo narušit klíčovou službu, tyto prahy splní, rozhodne teprve toto nařízení.

Česko: dva úřady a občanský zákoník

Český návrh nerozlišuje mezi prostředky, a proto počítá s jednou cestou. Subjekt kritické infrastruktury hlásí bez zbytečného odkladu samotné použití prostředku Policii České republiky a Úřadu pro civilní letectví porušení zákazu letu v prostoru. Dvě události, dva adresáti. Postupy a analýzu rizik subjekt vkládá předem do portálu kritické infrastruktury, takže po události orgány vědí, podle jakých pravidel jednal.

Návrh nevytváří zvláštní režim odpovědnosti a důvodová zpráva odkazuje na občanský zákoník. Byl-li zásah v souladu s právem, škoda na dronu plyne z rizika, které na sebe vzal ten, kdo nad chráněný objekt vyslal dron. Za škodu způsobenou třetím osobám odpovídá především pilot a dále provozovatel dronu. Byl-li zásah protiprávní, odpovídá i subjekt, který jej provedl.

Lotyšsko: tři adresáti a pojištění

Od ledna 2026 lotyšský zákon o ochranné činnosti umožňuje strážným objektů kritické infrastruktury přerušit let dronu bez varování. Ukládá také povinnosti pro chvíli po zásahu. Strážný musí udělat vše možné, aby omezil škodu a zajistil bezpečí ostatních osob. Bez odkladu hlásí událost osobě odpovědné za bezpečnost objektu, Státní policii a svému přímému nadřízenému. Zajistí místo a poskytne zraněným první pomoc.

Škodu třetím osobám nahrazuje ochranná agentura a tentýž zákon ukládá agenturám povinné pojištění odpovědnosti. Lotyšský model tak klade tíhu škod způsobených třetím osobám na bezpečnostní firmu a jejího pojistitele.

Srovnání

Minuta po zásahu

Z těchto tří modelů plyne jedno, protidronový postup nekončí okamžikem zásahu. Kdo komu volá, kdo sbírá trosky, kdo píše záznam a který pojistitel platí? Provozovatel by měl tyto odpovědi znát před prvním vniknutím, a ne až po něm. Firma, která chrání objekty ve více z těchto států, potřebuje tři různé postupy pro tutéž minutu.

Prohlášení o střetu zájmů. Autor je zakladatelem týmu Silesian Advanced Systems, který vyvíjí autonomní protidronový systém a chystá založení společnosti, což mu na tomto tématu dává obchodní zájem. Text popisuje předpisy podle jejich znění ve zdrojích uvedených níže a není právní radou.

Zdroje

1. Grozījumi Apsardzes darbības likumā. 2025. Latvijas Vēstnesis, přijato 18. prosince 2025, účinné od 20. ledna 2026. likumi.lv, id 365606. ↗
2. Kancelář předsedy vlády Polské republiky. 2026. Návrh nařízení Rady ministrů o prazích pro uznání incidentu za významný. gov.pl, květen. ↗
3. Matyasik, Grzegorz. 2026. „Czy obiekty infrastruktury krytycznej są chronione przed dronami?“ Instytut Wschodniej Flanki, 27. července. ↗
4. Ministerstvo vnitra ČR. 2026. Návrh zákona, kterým se mění některé zákony s cílem posílit odolnost subjektů kritické infrastruktury proti bezpilotním systémům, včetně důvodové zprávy. eKLEP KORNDW7JRL1U, 21. července. ↗
5. Polská republika. 1997. Zákon ze dne 22. srpna 1997 o ochraně osob a majetku, článek 36. ↗
6. Polská republika. 2002. Zákon ze dne 3. července 2002, zákon o civilním letectví, úplné znění Sbírka zákonů 2025, položka 1431, článek 156ze. ↗
7. Polská republika. 2013. Zákon ze dne 24. května 2013 o donucovacích prostředcích a střelné zbrani, úplné znění Sbírka zákonů 2026, položka 244, článek 12 odst. 1 bod 21, článek 33a a články 50 až 54. ↗
8. Polská republika. 2025. Zákon ze dne 24. ledna 2025, kterým se mění zákon o civilním letectví a některé další zákony. Sbírka zákonů 2025, položka 179. ↗
9. Polská republika. 2026. Zákon ze dne 29. května 2026, kterým se mění zákon o krizovém řízení a některé další zákony. Sbírka zákonů 2026, položka 815, články 6zj a 6zv. ↗
10. Security Guard Activities Law (Apsardzes darbības likums). Oficiální anglický překlad, Valsts valodas centrs. likumi.lv, id 264785, § 24 a 25. ↗

Stáhnout PDF

Více o systému Sentry-N2: White papers

← Všechny analýzy

Verze pro tisk, aktuální verze online: https://silesianadvanced.systems/analyses/after-the-shot/?lang=cs

Le débat sur le droit antidrone s’arrête d’ordinaire au tir. C’est pourtant le tir qui ouvre la seconde partie de la procédure, aussi obligatoire que la première. Quelqu’un doit rédiger le compte rendu, prévenir les autorités compétentes et sécuriser l’endroit où le drone est tombé. Il faut aussi répondre à la question de savoir qui paiera les dommages. La Pologne, la Tchéquie et la Lettonie règlent cela de trois manières différentes. Ce texte décrit chacune d’elles et ne juge pas laquelle est la meilleure.

Pologne : deux voies selon le moyen

En Pologne, ce qui suit une neutralisation dépend du moyen employé. Un agent d’une formation de protection armée spécialisée peut détruire ou immobiliser un drone en vertu de l’article 156ze de la loi sur l’aviation. Il le fait avec un moyen de contrainte directe au sens de la loi sur les moyens de contrainte directe et les armes à feu. En 2025, ce catalogue a été complété par les dispositifs qui détruisent ou immobilisent un aéronef sans pilote, ou en prennent le contrôle. Les règles générales de documentation de cette loi s’appliquent donc, et chaque emploi doit être décrit dans une note. Un drone détruit est un bien détruit, et la note remonte donc au supérieur. L’emploi d’une arme à feu doit être signalé sans délai au supérieur, et un agent de sécurité le signale aussi à l’unité de police locale. La note rejoint ensuite le registre tenu par l’entreprise de sécurité.

Le brouillage suit une autre voie. L’article 6zj de la loi sur la gestion de crise oblige l’exploitant d’une infrastructure critique à déclarer à l’avance ses équipements et leurs paramètres. La déclaration va au ministre de l’intérieur, qui exploite le Système de communications sécurisées de l’État. Elle va aussi au président de l’Office des communications électroniques et à l’unité du ministère de la défense chargée des fréquences. L’exploitant informe sans délai les trois mêmes destinataires de chaque emploi. Le ministre de l’intérieur ou celui de la défense peut ordonner l’arrêt ou la modification de cet emploi. Le ministère de la défense informe alors le directeur du Centre gouvernemental de sécurité et le commandant de police de la voïvodie compétent. Cette voie ne concerne que les infrastructures critiques. Les sites sous protection obligatoire importants pour la défense, mais sans statut d’infrastructure critique, n’ont pas de procédure équivalente. Leurs agents peuvent formellement neutraliser un drone, mais n’ont aucune base pour le brouillage, comme le souligne Grzegorz Matyasik.

La responsabilité des dommages est réglée par l’article 156ze lui-même. Les dommages résultant de la destruction, de l’immobilisation ou de la prise de contrôle du vol incombent au télépilote ou à l’exploitant du drone. La disposition ne prévoit aucune exception lorsque la neutralisation s’est révélée une erreur.

Il existe une troisième obligation, pour l’instant sans application pratique. Une entité critique doit signaler un incident significatif dans les 24 heures. Le signalement va à l’autorité compétente pour le secteur et au directeur du Centre gouvernemental de sécurité. Il va aussi au chef de l’Agence de sécurité intérieure et à l’équipe CSIRT compétente. La première liste des entités critiques doit paraître dans les neuf mois suivant l’entrée en vigueur de la loi. Les seuils à partir desquels un incident est significatif seront fixés par un règlement dont le projet a été publié en mai 2026. Seul ce règlement dira si une intrusion de drone qui aurait pu perturber un service essentiel atteint ces seuils.

Tchéquie : deux autorités et le code civil

Le projet tchèque ne distingue pas les moyens et prévoit donc une seule voie. L’entité d’infrastructure critique signale sans retard injustifié l’emploi du moyen à la police tchèque. Elle signale la violation de l’interdiction de vol dans la zone à l’Office de l’aviation civile. Deux événements, deux destinataires. L’entité dépose à l’avance ses procédures et son analyse de risques dans le portail des infrastructures critiques. Après l’événement, les autorités savent donc selon quelles règles elle a agi.

Le projet ne crée pas de régime de responsabilité distinct, et l’exposé des motifs renvoie au code civil. Lorsque l’intervention était conforme au droit, le dommage subi par le drone découle du risque pris par celui qui l’a envoyé au-dessus d’un site protégé. Le dommage causé aux tiers pèse d’abord sur le télépilote, puis sur l’exploitant du drone. Lorsque l’intervention était contraire au droit, l’entité qui l’a menée répond elle aussi.

Lettonie : trois destinataires et une assurance

Depuis janvier 2026, la loi lettone sur l’activité de gardiennage permet aux gardes des sites d’infrastructure critique d’interrompre le vol d’un drone sans avertissement. Elle impose aussi des obligations pour la minute qui suit. Le garde doit faire tout ce qui est possible pour limiter les dommages et assurer la sécurité des autres personnes. Il signale l’événement sans délai à la personne responsable de la sécurité du site, à la police d’État et à son supérieur direct. Il sécurise les lieux et porte les premiers secours aux blessés.

Les dommages causés aux tiers sont réparés par l’agence de gardiennage, et la même loi impose aux agences une assurance de responsabilité civile. Le modèle letton fait donc porter la charge des dommages causés aux tiers à l’entreprise de sécurité et à son assureur.

Comparaison

La minute après le tir

Une chose ressort de ces trois modèles. La procédure antidrone ne s’arrête pas à l’instant de l’impact. Qui appelle qui, qui ramasse les débris, qui rédige la note et quel assureur paie ? Un exploitant devrait connaître ces réponses avant la première intrusion plutôt qu’après. Une entreprise qui protège des sites dans plusieurs de ces pays a besoin de trois procédures différentes pour la même minute.

Déclaration d’intérêts. L’auteur est le fondateur de Silesian Advanced Systems, une équipe qui développe un système antidrone autonome et prépare la création d’une société. Il a donc un intérêt commercial dans ce sujet. Le texte décrit les dispositions telles qu’elles figurent dans les sources ci-dessous et ne constitue pas un conseil juridique.

Sources

1. Chancellerie du président du Conseil des ministres de Pologne. 2026. Projet de règlement du Conseil des ministres relatif aux seuils de reconnaissance d'un incident comme significatif. gov.pl, mai. ↗
2. Grozījumi Apsardzes darbības likumā. 2025. Latvijas Vēstnesis, adopté le 18 décembre 2025, en vigueur depuis le 20 janvier 2026. likumi.lv, id 365606. ↗
3. Matyasik, Grzegorz. 2026. « Czy obiekty infrastruktury krytycznej są chronione przed dronami? » Instytut Wschodniej Flanki, 27 juillet. ↗
4. Ministère de l'intérieur de la République tchèque. 2026. Projet de loi modifiant certaines lois afin de renforcer la résilience des entités d'infrastructure critique face aux systèmes sans pilote, avec exposé des motifs. eKLEP KORNDW7JRL1U, 21 juillet. ↗
5. République de Pologne. 1997. Loi du 22 août 1997 sur la protection des personnes et des biens, article 36. ↗
6. République de Pologne. 2002. Loi du 3 juillet 2002, loi sur l'aviation, texte consolidé Journal des lois 2025, position 1431, article 156ze. ↗
7. République de Pologne. 2013. Loi du 24 mai 2013 sur les moyens de contrainte directe et les armes à feu, texte consolidé Journal des lois 2026, position 244, article 12 alinéa 1 point 21, article 33a et articles 50 à 54. ↗
8. République de Pologne. 2025. Loi du 24 janvier 2025 modifiant la loi sur l'aviation et certaines autres lois. Journal des lois 2025, position 179. ↗
9. République de Pologne. 2026. Loi du 29 mai 2026 modifiant la loi sur la gestion de crise et certaines autres lois. Journal des lois 2026, position 815, articles 6zj et 6zv. ↗
10. Security Guard Activities Law (Apsardzes darbības likums). Traduction anglaise officielle, Valsts valodas centrs. likumi.lv, id 264785, sections 24 et 25. ↗

Télécharger le PDF

En savoir plus sur le système Sentry-N2 : Livres blancs

← Toutes les analyses

Version imprimable, version en ligne à jour : https://silesianadvanced.systems/analyses/after-the-shot/?lang=fr